OSN kritizuje Maďarsko v přístupu k migrantům! A kdy začne kritizovat chování migrantů?

Za to, že se Maďarsko postavilo k imigrační situaci zodpovědně, ctí dohodu, ke které se zavázalo a brání hranici schengenského prostoru, je vystaveno na pranýř a stalo se tak žhavým kandidátem 

na největšího xenofoba přinejmenším posledního desetiletí. 

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky kritizuje maďarský zásah proti agresivním migrantům. OSN je současně konsternována situací, kdy se Maďaři rozhodli neponechat své obyvatele napospas osudu a dovolili si postavit plot proti ilegálním běžencům. (... že by se Maďaři tak trochu inspirovali plotem mezi USA a Mexikem?) Tuto svoji "xenofobní aktivitu" pak ještě dolaďují již zmíněnou ochranou hranic. 

Maďarsko je poslední týdny zahlceno obrovským přílivem migrantů, kteří se chtějí přes tuto, pro ně ekonomicky nezajímavou, zem dostat do vysněného Německa. Přestože Maďaři stavějí plot a snaží se v rámci možností minimalizovat možná bezpečnostní rizika, současně migrantům nabídli  štědrou pomocnou ruku. Část Maďarska se proměnila v uprchlický tábor,  kde působily nejen charitativní organizace, ale i lidé z Maďarska či jiných zemí, aby pomohli příchozím migrantům. Proměnila se v centrum pomoci, kde v mezičekání na vlaky a autobusy na západ rozdávali dobrovolníci jídlo, pití, ošacení, spotřební předměty apod. ......A z tranzitních zemí se tak stávají pouze přestupní stanice zprostředkovávající servis. Jako když si na dlouhé cestě k moři odskočíte někde na odpočívadle na zdravotní přestávku. Země na jedno použití..... Země, které mají vůči průchozím migrantům zřejmě jen samé povinnosti, ale žádná práva. Země, od kterých se smí jen brát.....  a pak se ještě mohou v "lepších" zemích pomlouvat. 

Přijde vám to spravedlivé? Maďarsko a jeho lidé se v této zátěžové situaci ocitají už dlouhé týdny. Události z tohoto týdne však  poukázaly zejména na jednu skutečnost. A sice,  jak se můžou chovat mnozí migranti a jak by se neměly chovat ozbrojené složky státu, na jehož území migranti "vstupují" (pokud se ještě dá použít tento umírněný termín). Zapalování čehokoliv, co zrovna přijde pod ruku, surové házení kamenů, železných tyčí, lahví a jiných předmětů po lidech, dělání neskutečného nepořádku a konečně házení vlastních dětí! je zřejmě omluvitelné, neboť jakmile je někdo uprchlík, začíná zřejmě požívat jiného statusu něž běžný občan. Naopak ti, kteří se rozhodnou proti takovému jednání zakročit a bránit hranice, své lidi, své životy a použít krajní prostředky, jsou vnímáni jako odsouzeníhodní agresoři, vůči kterým musí zaujmout kritické stanovisko nejeden světový politik.  

Kritizuje-li kdokoliv z mocných tohoto světa zákrok maďarské policie, která použila vůči agresorům slzný plyn a jiné prostředky, bylo by jistě spravedlivé zaujmout rovněž stanovisko k těm migrantům, kteří se chovají slušně řečeno barbarsky a zejména pak k těm, kteří se nezdráhají v rámci vydírání zneužívat své děti. Pokud utíkají rodiče s dětmi před válkou nebo jiným nebezpečím (nebo jen za lepším životem), předpokládáme, že takto riskují zejména kvůli svým dětem, aby je uchránili a zejména pro ně zajistili lepší budoucnost.  Tak jak je možné, že se mnozí rodiče neštítí dělat něco tak odporného jako vyhrožovat, že svým dětem ublíží, pokud nebudou vpuštěni na území daného státu, nedostanou azyl apod., strkat jimi skrz žiletkové ploty, natož s nimi házet? Je to pro mě něco naprosto neuvěřitelného a neakceptovatelného za jakékoliv mezní situace.

 Podle psychologa Jelena prý tito nešťastní uprchlíci používají své děti jako zbraň proti nenávisti. Ploty, žiletkové dráty či kordony ozbrojených složek prý představují pro migranty nenávist. Jak jsou ale těmito lidmi pak vnímány jejich vlastní děti? Opravdu jen  jako zbraň?  Proč tedy OSN a zejména pak UNICEF není šokováno tím, jak někteří migranti zneužívají své děti a používají je nejen jako prostředek na cestě za lepším, ale současně jako zbraň?!

 Zvláštní přístup - jedna strana může dělat cokoliv, ale budeme ji omlouvat, neboť jedná pod vlivem silných emocí (viz terminus technicus - frustrovaní mladíci), naopak druhé straně, která se brání a přestože je rovněž vystavena silnému tlaku a strachu, nelze emoční vypětí přičíst přinejmenším jako polehčující okolnost. Karty jsou rozdány. Už víme, kdo je vždycky ten špatný a kdo je vždycky ten dobrý.

 Psáno pro: pravyprostor.cz