Nahradí uprchlíci neschopné? Sebemrskačství údajně hnusného Česka pokračuje. (Úvod do praktické oikofobie, III. část)

Pomyslná hitparáda o to, kdo víc zesměšní či urazí svůj národ a své spoluobčany, nezná mezí. Dokonce to místy vypadá, že mnohým nestačí evidentní demagogické poznámky, ale gradují je do míry demagogie ad absurdum. 

Invektivy vůči vlastním spoluobčanům stále pokračují a troufám si říci, že mnohé z nich už jsou na hraně slušnosti a tak nějak i společenské přijatelnosti (např. zde, zde  nebo "slavný" televizní výrok zde). Pokud má být tohle cesta, jejímž cílem je zbavit většinu národa strachu z příchozích uprchlíků, tak se obávám, že tato cesta, založená na pozitivní diskriminaci a urážení spoluobčanů, není šťastná. Pouze víc rozdmýchává už tak napjatou situaci ve společnosti. 

Nedávná vzpoura uprchlíků v Bělé pod Bezdězem i situace, která v uprchlickém táboře nadále panuje, dává za pravdu lidem, kteří se oprávněně obávají  toho, co nás v rámci multikulturního obohacení může čekat. Pořád posloucháme krásná slova o tom, jak musíme pomáhat, jak je to pomalu naše povinnost, jak si máme představit sami sebe, jak zbídačení a vysílení prcháme před válkou, útiskem či nějakým jiným nebezpečím. Přestože několik desítek uprchlíků přijmeme a nabídneme jim kromě svobody jídlo, ubytování a střechu nad hlavou, uprchlíkům se to nelíbí! A to tak, že rozbíjejí okna, demolují zařízení a požadují pod vyhrůžkami sebepoškození přesídlení do Německa. 

Že by se uprchlíci bouřili kvůli tomu, že se v Česku bojí? Nenávistných a xenofobních Čechů? Nenechme se vysmát! Byť jsme na jedné straně utvrzováni v tom, že Česko je stále tranzitní a ne cílovou zemí, na druhé straně se ale přijímají opatření k tomu, abychom u nás přijali a postarali se o lidi prchající před válkou. Cítíte ten rozpor? Zbídačený uprchlík prchající před válkou přece vezme zavděk nejbližší mírovou pevninou, která mu nabízí pomocnou ruku. Pokud jsme ovšem zemí tranzitní, tak to znamená, že tzv. "zbídačení uprchlíci" prchají zejména za lepšími ekonomickými podmínkami a zejména sociálními dávkami, které jim mohou tzv. Welfare státy (stále ještě?) nabídnout. Česko je pro ně země ekonomicky nezajímavá. Tudíž se nejedná o uprchlíky, se kterými je možné rozdělit se o skývu chleba a nabídnout jim přístřeší. Potom ale nechápu mediální osvětu a zejména konkrétní kroky k pomoci uprchlíkům, když se přes naši republiku hodlají jen přesouvat za západ. 

V týdnu jsem na internetu zahlédla zajímavý obrázek s anglickým textem, na kterém se říká: "Jistě, cizinci kradou práci. Ale pokud někdo bez kontaktů, peněz a znalosti jazyka vám vezme práci, tak jste nula!" (poslední slovo přeloženo do únosnější češtiny).  Jak vidno, oikofobie se úspěšně šíří i mimo Českou republiku.  Nutno podotknout, že jsem tento obrázek viděla v diskusním vláknu, kde byl navíc parafrázován a upraven na české poměry. Prý pokud se bojíme toho, že nás připraví o práci imigranti, kteří jsou nejen bez znalosti jazyka, ale mnohdy  i negramotní,  tak to potom o něčem vypovídá. Vskutku zajímavé sebemrskačství.... Mě by ale spíš zajímalo, komu může vzít imigrant bez znalosti jazyka nějakou kvalifikovanou práci. Pravdou je, že se lidé bojí toho, jak se budou imigranti chovat. Každodenní reportáže ze Západní Evropy oprávněné obavy ještě umocňují. 

Nicméně co se potenciální hrozby na trhu práce týče, tak jisté obavy jsou na místě. A to v případě, že by byly v budoucnu zavedeny kvóty, na základě kterých by měl  každý zaměstnavatel určeno, kolik uprchlíků by měl zaměstnat, na jakých postech a za jakých podmínek (samozřejmě v duchu pozitivní diskriminace). Potom by ještě mohlo být na každého uprchlíka určeno několik lidí z různých neziskových organizací, kteří by jednoho konkrétního uprchlíka měli na starosti a zejména by hlídali dodržování podmínek u zaměstnavatele. Současně by mohl vzniknout speciální kontrolní orgán a to jak v rámci jednotlivých zemí EU, ale současně i centrální v Bruselu. Ať to stojí, co to stojí. Ono stejně vypadá, že na nic jiného než na budování multikulturního ráje na starém kontinentě nejsou peníze potřeba.